Vyjeli jsme ráno, bylo chladné počasí a vítr. Na zámek jsme dorazili poměrně s časovým předstihem, tak jsme si prohlédli dnes již upravenou zámeckou zahradu. Mikulovský zámek - někdejší liechtensteinský a později dietrichsteinský, stojící na výrazném skalním útesu tvoří již několik století nepřehlédnutelnou dominantu Mikulova. Původně zeměpanský hrad byl Přemyslem Otakarem II. v roce 1249 udělen v léno Liechtensteinům. Ty na konci 16. století vystřídali Dietrichsteinové a za jejich vlády získal po požáru v roce 1719 zámek svou dnešní podobu. V roce 1945 při ústupu německé armády zámek do základů vyhořel, avšak díky péči Spolku pro obnovu mikulovského zámku byl v 50. letech náročně opraven. Prohlídka zámku byla zajímavá. K nejzajímavějším součástem zámku patří zámecká knihovna a sál předků. V roce 1645 dobyla mikulovský zámek švédská armáda, která vyplenila zámek i město. Švédové vyloupili i zámeckou knihovnu a významnou část jejích knih si odvezli s sebou do Švédska.
Dále jsme navštívili zámecký sklep.
Mikulovský obří sud je uložen ve sklepní místnosti tamního zámku. Tento sud patří k největším v Evropě. Přesné měření provedené roku 2000 ukázalo, že objem sudu je 1014 hl. O mimořádných rozměrech sudu svědčí i skutečnost, že jej svírá 22 ocelových obručí, z nichž každá váží 390 kg. Jedná se o osmý největší zachovaný sud v Evropě. Sud vyrobil roku 1643 bednářský mistr Kryštof Špecht v Brně. .Sud se dochoval dodnes a slouží jako ukázka zručnosti tehdejších tesařů. Svému účelu sloužil padesát let. Když rozeschl, nevyplatilo se majitelům jeho vyspravení a od té doby slouží jako místní zajímavost. V dubnu 2004 byla otevřena druhá část nové expozice, která byla pojata jako galerii dřevěných vinařských lisů. Jako krásné artefakty zde vystavují 9 kompletních historických lisů a tři torza. K vidění jsou všechny základní typy vřetenových lisů, lisy s jedním, dvěma i třemi vřeteny, lisy s vřeteny dřevěnými i ocelovými, lisy malé o výšce necelých 70 cm, ale i učinění obři, čnící téměř do 3 m. Nejstarší z nich pochází z roku 1797, nejmladší byl vyroben v roce 1937, jsou zde exempláře z jižní Moravy a ze západního Slovenska. Celkem je možné v Regionálním muzeu shlédnout 15 historických vinařských lisů. Nyní je zámek sídlem Regionálního muzea v Mikulově .
Další zajímavosti města Mikulova:
Kozí hrádek
Dělostřelecká renesanční věž z 15. století postavená na skalce severně nad centrem Mikulova. Chránila z této strany snadno ohrozitelné město a zámek. Dnes slouží jako vyhlídka. Dělostřelecká věž, spolu se Sv. kopečkem a zámkem jedna ze tří neodmyslitelných dominant Mikulova, je dostupná poblíž rozsáhlého židovského hřbitova . Dnes nám poskytuje krásný výhled, ale v dřívějších dobách tato strategicky umístěná obranná stavba hrála významnou roli při kontrolování cesty z Vídně na Brno. Někdejší název "Knieberg" je odvozen od záhybu, jenž zde obchodní cesty tvořily. V 15. století zde tady vyrostla dvoupatrová dělostřelecká věž s ochozem, v prvním patře osazená střílnami. Výrazně se tak zvýšila obranyschopnost celého mikulovského areálu.
Svatý Kopeček v Mikulově
Jedním z kopců Pavlovských vrchů a zároveň jedním z výrazných přírodních dominant Mikulova je Svatý kopeček (363 m n. m.) - původním názvem Tanzberg. Na kopci se nachází kostel sv. Šebestiána, zvonice a křížová cesta. Svatý Kopeček je významným poutním místem.
Po návštěvě zámku jsme se rozešli na oběd do mikulovských restaurací. Po obědě jsme se opět sešli a navštívili jsme Dietrichsteinskou hrobku. Kostel sv. Anny s napodobeninou Svaté chýše z italského Loreta vyrostl v průběhu let 1623-1656 v dolní části mikulovského náměstí. Na jihozápadní straně kostela byla vystavěna pohřební kaple Dietrichsteinů, počátkem 18. století získal dvouvěžové průčelí podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu. Celou stavbu značně poškodil zničující požár města v roce 1784...
...a teprve v polovině 19. století byla přestavěna na hrobku rodiny Dietrichsteinů. Z dosavadního prozatimního útočiště pod kostelem sv. Václava sem byly přeneseny pozůstatky členů rodu z let 1617-1852.
Po návštěvě hrobky v Mikulově jsme odjeli do Břeclavi k návštěvě Synagogy.
Když starší synagoga z roku 1697 ve 2. polovině 19. století nestačila rostoucím prostorovým nárokům obce, nahradil ji v roce 1868 nový templ pořízený nákladem židovského starosty Davida Kuffnera. O dvacet let později jej renovoval významný vídeňský architekt Max Fleischer v novorománském slohu s použitím maurských prvků v interiéru. Synagoga je dvoupodlažní halová budova se sedlovou střechou.
Pohledový důraz je kladen na řešení vstupního severozápadního průčelí s kruhovým motivem, kamenným desaterem a dvěma věžičkami na krajích. Nad hlavním vstupem byl restaurován hebrejský nápis – „Vstupujte do bran Jeho s díkučiněním, do síní Jeho s chválemi“ (Žalm 100, 4 Starý zákon). Dvojicí bočních vchodů se po užších schodištích vchází na ženskou tribunu, kterou nese deset štíhlých litinových sloupků ukončených dórskými hlavicemi. Prostor haly završuje plochý trámový strop s působivou výmalbou. Interiér sálu osvětlují mohutné dekorativní lustry, k elektrifikaci synagogy došlo kolem roku 1930.
Synagoga byla k bohoslužebným účelům využívána do začátku okupace, celé půlstoletí pak sloužila jako skladovací prostory. Po celkové náročné rekonstrukci v letech 1997–1999 slouží jako stálá expozice, koncertní sál a dějiště společenských akcí. Zpřístupnění veřejnosti a odhalení kamenné pamětní desky zaniklé břeclavské židovské komunity v předsíni synagogy se uskutečnilo 28. září 2000. Synagoga je chráněná kulturní památka.
Těmito návštěvami kulturních památek Jižní Moravy jsme využili jeden den z dalších krásných dnů. Odpoledne se udělalo pěkně a bylo teplo. Tento zájezd opět organizoval pan Pospíšil Stanislav a jako vždy se velmi dobře vydařil, za což mu velice děkujeme.
Na další zájezdy , které budou uvedeny v plánu činnosti na rok 2016 se těšíme už nyní.
Za klub seniorů: text i foto: Eliška Kubová
