Počasí už ráno slibovalo, že bude pěkně. Na zámek do města Náchod jsme dorazili s malým časovým zpožděním, díky objížďkám a opravám na silnicích. Prohlídka zámku proběhla ve dvou skupinách.

Zámek Náchod z někdejšího hraničního hradu. Od roku 2001 je chráněn jako národní kulturní památka České republiky. Je ve vlastnictví státu a je přístupný veřejnosti.

Na strategicky významném místě nechal Hron z Načeraticů okolo roku 1250 zbudovat hrad, který měl chránit zemskou stezku z Prahy do Polska. Hrad byl v průběhu času rozsáhle opevněn a několikrát přestavován. Mezi často se měnícími majitele hradu patřili mj. čeští králové Jan Lucemburský a Jiří z Poděbrad nebo jeho syn Jindřich I. Roku 1544 získali Smiřičtí ze Smiřic město Náchod, které bylo roku 1554 povýšeno do panského stavu. Jelikož rod tehdy zastával četné zemské a dvorní úřady, nevyhovoval tehdejší hrad jejich společenským nárokům, proto byl hrad v letech 1554–1614 přestavěn na renesanční zámek. Jelikož byli Smiřičtí ze Smiřic na straně zimního krále Bedřicha Falckého a Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic se navíc podílel na pražské defenestraci, přišli po bitvě na Bílé hoře o svá panství. Zámek a panství Náchod připadlo Trčkům z Lípy.

Po zavraždění hraběte Adama Erdmanna Trčky z Lípy a jeho švagra Albrechta z Valdštejna roku 1634 v Chebu, odměnil císař Ferdinand II. náchodským panstvím svého generála Octavia Piccolominiho. Ten v letech 1650–1659 inicioval barokní přestavbu a rozšířil stavbu o Piccolominiho křídlo a zámeckou kapli podle projektu Carla Luraga. Dále Piccolomini pověřil vlámského malíře Pietera Snayerse vyhotovením dvanácti velkoplošných maleb bitev k výzdobě náchodského zámku. Plátna připomínají vojenské úspěchy Piccolominiů ve třicetileté válce.
Po vymření rodu Piccolominiů roku 1783 měli v držení Náchod několik let Desfoursové, od nichž jej koupil známý milovník umění vévoda Petr Kuronský, který zde nechal zřídit zámecké divadlo. Po jeho smrti v roce 1800 zámek Náchod zdědila jeho dcera, vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská. Od poloviny 19. století patřil zámek německému rodu Schaumburg-Lippe až do roku 1945, kdy byl československým státem zabaven a zámek přešel do majetku státu.

Po návštěvě zámku v Náchodě jsme odjeli do Nového Města nad Metují, dalším cílem naší cesty. Zde jsme z parkoviště autobusů přešli lávkou pro pěší v zámecké zahradě do restaurací na náměstí na oběd. Hlavním osvěžením v parném období byla zmrzlina, na které si pochutnala většina účastníků. Po obědě jsme odešli na návštěvu zámku v Novém Městě nad Metují.

Zámek v Novém Městě nad Metují je původně renesanční stavba upravená barokně a na počátku 20. století Dušanem Jurkovičem. Zámek je od roku 2008 chráněn jako národní kulturní památka České republiky. Zámek stojí na místě starší tvrze. Při založení byl zahrnut do opevnění města, je však od města oddělen výrazným příkopem. Byl rozšířen Pernštejny během 16. století a za hrabat Lesliů barokně přestavěn v letech 1655–1661 podle plánů Carla Luraga. V letech 1909–1913 byl upraven podle plánů Dušana Jurkoviče pro nové vlastníky průmyslníky Josefa a Cyrila Bartoně z Dobenína. Jurkovič navrhl také originální zámeckou zahradu s dřevěnými stavbami. V roce 1948 byl zámek Bartoňům zkonfiskován. Ve státní správě zůstal až do roku 1992, kdy byl v restituci vrácen Josefu Bartoňovi Dobenínovi a zpřístupněn veřejnosti.
1908–1948: Bartoňové z Dobenína
1948–1992: československý stát
od roku 1992: Bartoňové z Dobenína

Zámek tvoří čtyřúhelník kolem nepravidelného dvora se středověkou kulatou věží zvanou Máselnice v severním nároží a renesančními malbami a s grafity ve dvoře. Hlavní vchod je ve směru od náměstí a tvoří jej most přes příkop a kamenný barokní portál. Před zámkem je pět soch putti (trpaslíků) od Matyáše Bernarda Brauna z let kolem 1720, které sem byly přeneseny z Benátek nad Jizerou v roce 1913. V zámku je řada pozoruhodných prostor s barokní štukovou i moderní výzdobou (Pavel Janák, František Kysela, M. Švabinský, ale také díla sochařů J. V. Myslbeka, J. Štursy nebo F. Bílka).

Zámek je v držení soukromých majitelů, zde se nesmělo fotit. Je opravdu velmi krásný, bylo se na co dívat.

Na severozápad od zámku je terasová zámecká zahrada italského stylu s dřevěnými stavbami Dušana Jurkoviče, které byly nedávno obnoveny. Mezi ně patří i lávka pro pěší v zámecké zahradě. Lávka původně nesloužila veřejnosti, ale pouze majiteli zámku Cyrilu Bratoňovi z Dobenína. Propojovala dvě části zahrady předělené veřejnou komunikací. Lávka byla postavena v roce 1910. Jurkovič se zde nechal inspirovat lidovými stavbami ze slovenských Čičman. Za rok (v sezóně) projde lávkou neuvěřitelných tři sta tisíc osob. To ohrožovalo existenci lávky a tak do ní byly dodatečně zabudovány skryté ocelové nosníky. Lávka je rozdělena na dvě části věží, která má tři podlaží a tvoří výrazný architektonický prvek. V parku před zámkem najdeme kamennou kašnu z jednoho kusu kamene.

Těmito návštěvami kulturních památek Východních Čech jsme využili jeden den z dalších krásných dnů. I když ten den bylo velmi teplo, teplota dosahovala až 34 stup. C, přesto se zájezd pod vedením pana Pospíšila Stanislava velmi dobře vydařil. Děkujeme za organizaci zájezdu. Na další zájezd, který je uveden v plánu činnosti na rok 2017 se těšíme už nyní.

Za klub seniorů: text i foto: Eliška Kubová

Odkaz do fotogalerie