Stavba původní budovy cukrovaru  byla započata v roce 1881 na  pozemcích místních rolníků. Objekt stavěl  stavitel Jelínek ze Židlochovic. Dokončena byl o rok později - v roce 1882 a patřil mezi největší na Moravě. Továrna od svého založení byla rafinerií pod jménem „Rohrbacher Zuckerrafinerie Akc. Geselschaft" se značkou" R. Z. R." Akciový závod měl pět podílníků a ředitelství ve Vídni.

Kolem roku 1900 se v továrně zpracovalo denně 2100q surového cukru, z něhož se vyrobilo 1950q bílého cukru. Pracovalo  zde 700 dělníků a 20 úředníků po šest měsíců. Za hranice se vyvezlo 100 000q cukru.

Dne 11. listopadu 1915 v 16.00 hod. vypukl oheň v oddělení hrušovanské rafinerie, kde se mele cukrová  moučka a rychle se šířil. Podařilo se omezit požár na výrobní budovu , která celá lehla popelem. Skladiště se zásobami cukru a ostatní vedlejší budovy byly zachráněny. V této době stál v čele akc. spol. hrušovanské cukerní rafinérie dr. Viktor Bauer, jehož rodina vlastnila většinu akcií rafinérie. Za  I.sv.války  získal Viktor Bauer ke spolupráci Adolfa Loose,  pro něhož architekt navrhl plány cukrovaru a rodinného domu. Bez udání pramenů se uvádí, že Adolf Loos stavěl od r. 1916 novou hlavní budovu cukrovaru. Bohužel, ke stavbě se nedochoval žádný plán ani písemný materiál. Autorství (jen průčelí ?) by snad mohla spolehlivě vyřešit poznámka „nach Planän von Loos" (dle Loosova plánu), napsaná Loosovou rukou na pohlednici s vyobrazením budovy. Obě stavby, ačkoliv jinak zcela rozdílných funkcí, měřítka a technologie, měly něco společného. Pravidelný řád jim vtiskla naprostá symetrie vnější architektury, přecházející u cukrovaru ke klasicizující monumenta- litě. U budovy cukrovaru bylo na základě možností předpjatého betonu užito značných rozponů  k uvolnění dispozice a kompletní elektrifikaci umožnila vlastní elektrárna.

Ke stavbě cukrovaru bylo použito písku a štěrku z písečných lomů v trati Svobodný, kam byla položena úzkokolejná dráha. Na stavbě pracovalo 600 válečných ruských a srbských zajatců. Podle starších pramenů stavěla cukrovar vídeňská firma. Čtyřpodlažní budova s novým strojním zařízením se stala nejmodernějším cukrovarem v českých zemích.   

V roce 1926/27 bylo zpracováno 218 497 q surového cukru při denním zpracování 4 700 q. Bílého zboží bylo vyrobeno 190 844 q. Byl to cukr krystalový, moučka, kostky a cukrové homole. Do ciziny se posílalo 200 - 300 tisíc q cukru (Rakousko, Švýcarsko i do zámoří). Kampaň v novém cukrovaru trvala 6 - 12 týdnů a pracovalo zde  661 mužů a 462 žen. Z tohoto počtu bylo 105 stálých pracovníků a 20 úředníků. Před kampani v roce 1928  rafinérie zastavila práci a byla uzavřena z důvodu počátku světové hospodářské krize.

 

Po obsazení republiky německými vojáky byl v cukrovaru německý vojenský sklad potravin, látek a výstroje. Po II.sv.válce zde byly zřízeny různé podniky,  provozovny (Moragro, Jihm.Prefa, Dřevařské závody). V roce 1957 byla budova předána do užívání n.p. Svit Gottwaldov. O rok později zde začala výroba kožené a textilní obuvi. Závod se rychle rozrůstal a v roce 1986 zde pracovalo 2 025 pracovníků a bylo vyrobeno 10 634 000 párů obuvi. Výroba byla ukončena v roce 1998. Dnes budovu využívají různé provozovny a rovněž jsou zde skladové prostory.